Darebáci! / Ukázka z knihy Povídky a příhody ze zadního domu

Darebáci!

 

Pátek 6. srpna 1943

 

Kdo jsou tady darebáci?

Velcí darebáci!

Van Pelsovi!

Co se zase už děje?

Já ti to povím.

Pravda je, že lhostejností van Pelsových se nám dostaly do domu všechny ty blechy. Celé měsíce jsme varovali a říkali: „Dejte tu kočku do čisticího ústavu!“ Odpověď pokaždé zněla: „Naše kočka nemá blechy!“

Když byly blechy už jasně prokázány a my nemohli svěděním spát, šel se Peter pouze ze soucitu k ní na kočku podívat, a na mou věru, blechy mu skočily rovnou do obličeje. Dal se do práce, vyčesal kočku milostpaniným všiváčkem, vykartáčoval naším jediným smetáčkem. Co se objevilo?

Aspoň sto blech!

Poradili jsme se s Kleimanem a druhý den u nás všechno bylo samý odporný zelený prášek. Nepomohlo to. Následovala stříkačka s jakýmsi prostředkem proti blechám. Taťka, Pfeffer, Margot a já jsme strávili hezky dlouhou dobu mytím, čistěním, drhnutím a stříkáním. Postřik byl všude, na kobercích, dekách, podlahách, pohovkách, v koutcích a škvírách, nic nezůstalo nepostříkáno.

Nahoře, Peterův pokoj, van Pelsovi to ve svém pokoji nepovažovali za nutné. Naléhali jsme, aby vzali do parády v každém případě koberce, deky a židle. Že prý to udělají. Všechno vynesli na půdu a prý postříkali. Ale kdepak! Proč by Frankovy nemohli vodit za nos. Nic nepostříkali, nic nebylo cítit.

Jejich výmluva: načichnou tím zásoby!

Závěr: Blechy se sem dostaly jejich vinou. Nás obtěžuje smrad a svědění.

Milostpaní ten pach v noci nesnese. On předstírá, že postřikuje, ale přinese židle, deky a tak dále nepostříkané zase zpátky. Jen ať se Frankovi těmi blechami třeba udusí!

 

 

(Přeložila Magda de Bruin Hüblová; soubor povídek Anne Frankové vyjde v únoru 2020)


zpět