Antonín Petruželka: Pochod Františka Daniela Mertha (nultý ročník)

 

Ladislavu Čumbovi, příteli, jenž předbíhá nejen sám sebe.

 

Autor knížky, k níž píšu tento doslov, Vráťa Brabenec, mne nedávno velmi potěšil svým přesným postřehem: „Nikolaj, ten skáče do řeči i sám sobě.“

Andrej Stankovič (doslov ke sbírce Vratislava Brabence Karlín-Přístav)

 

Přípravu na původní termín kolem 28. 10. jsem nestihl: možnost ubytování na statku v Albrechticích už dlouho neplatí, letáčky na trase jsem nevylepil, ani nocleh u Pavla v Sušici mi nevyšel. Ale v náhradním termínu 16. 11. má penzion U Sovy volno. A po poradě s Ladislavem – doporučil mi cenu, pod kterou bych to kupovat neměl – jsem si objednal megafon.

 

 

16. 11. 2021

 

Do batohu jsem naskládal pití, oblečení, kartáček na zuby atd. K tomu dva první a dva druhé svazky básní FDM a do příruční brašny ještě jednou oba svazky.

 

Nad dálnicí před námi prošlehují kouřem plameny. Autobus v koloně stojí, časový rozvrh nejspíš jde do háje. Velmi pilně čtu ve svazku jedna, vybírám si básně k recitaci. Dokážu to? Vlak ze Strakonic mi ujel, a proto se v restauraci U Dudlíka, fungující vlastně stejně jako v osmdesátých letech, a přece naprosto jinak, prokousávám zprvu řízkem a pak znovu básněmi. Ve vlaku jsem mnohem klidnější: odvahu mi dodává vzpomínka na Václava, jenž jezdívá na chalupu u Horažďovic.

 

Knihovna v Sušici má zavírací den. Obhlížím kontejner pro vhazování vracených knih. Jako schránku pro dar knihovně mi ho před pár dny navrhla paní ředitelka. Zkouším jí volat. Do budovy vešel chlapec, jde asi do nějakého kroužku? Vcházím za ním. V prvním patře ťukám na prosklenou stěnu, protože za ní nalevo v chodbě vidím světlo. „Dobrý den, nesu dar knihovně, souborné vydání básní Františka Daniela Mertha. Telefonicky jsem o tom mluvil s paní ředitelkou.“ „Ona je tady. Před chvílí šla támhle, zajdu pro ni.“ „Dobrý den, přivezl jsem ty knihy. Nemáte je?“ „Nemáme.“ „Tak tady jsou.“ „Byl jste před tím knihkupectvím? U gymnázia?“ „Autobus měl zpoždění, šel jsem rovnou k vám. Teď půjdu ke knihkupectví.“

 

Kupodivu mám velikou trému. Knihkupec je vyšší štíhlý muž. Svetr, černé strniště a bystrý pohled. „Dobrý den, prosím vás, nelekněte se. Postavím se před výlohu na chodník a přečtu tam pár básní od autora, který žil ve Strašíně. Je to trochu klukovina na oslavu nedávného vydání těch básní v nakladatelství Triáda.“ – „Není ten básník páter Merth? Mám jednoho známého, který ho navštěvoval a obdivuje ho.“ – „Ano, František Daniel Merth.“ – „Distributoři to budou mít, například Kosmas?“ – „Nejspíš ano, ale zkuste přímo Triádu. Bohužel to není levné. Mám to s sebou, podívejte se.“ – „Hm, hm. Vidím, že je to náročné vydání. Kolik zhruba?“ – „Vlastně nevím, ale určitě méně než tisíc. Prosím, vyřiďte vašemu známému, že bych se s ním rád spojil. Možná by měl korespondenci nebo nějaký strojopis.“ Na chodníku čtu pár básní, soustředím se na to a okolí nevnímám.

 

Antikvariát má ve výloze plno duchařiny. Na lavičce před obchodem jsem přečetl pánubohu do oken několik dalších básní. Pak jsem volal Václavovi, abych mu řekl o neznámém pamětníkovi, kterého zná pan knihkupec.

 

Při recitování před gymnáziem přecházím zvolna ze strany na stranu. Tu a tam jdou kolem studenti, možná i pedagog.

 

Obcházím kostel a hledám faru. Ve vzpomínce vidím okno v prvním patře nad vraty. Z toho okna s námi někdo vyjednával o možnosti prohlédnout si kostel uvnitř. Dodatečně jsme si uvědomili, že tam tehdy žil páter Ferda, kněz a známý léčitel. FDM byl s Ferdou v kontaktu. To, co hledám, nenacházím, takže pro dnešek mám hotovo.

 

V noci jsem dočetl první svazek a načal jsem druhý. Jsem rád, že na to mám čas a nemůžu přestat, dokud si dost básní vhodných k recitaci nenajdu.

 

 

17. 11. 2021

 

Vyhlídková jízda od zastávky Solo přes město a nahoru ke kapli Andělů Strážných. Na severu Rabí, střední Pootaví. Dokonce i Katovické hradiště? Pak se cesta přilepila k loukám s dobytkem, nabídla pár miskovitých údolí a našla Žichovice. Pak jsme znovu mezi mezemi, tady máte Bukovník a tohle už je Strašín.

 

Sejdu od zastávky k obecnímu úřadu. Volám paní Helískové. Přichází a odemyká místnost se všelijakými hromádkami knih. Knihovna teď nefunguje, protože paní Helísková jezdí od pondělí do pátku pracovat do Plzně. Předávám jí ty dva svazky. Napadlo ji, jestli by nebylo lépe odnést je na faru, ale nakonec jsme je přece jen vystavili na polici tak, aby jejich přední desky trkly příchozího do očí už ve dveřích.

 

Vracím se k batohu před knihovnou. Tam se náhle vynořil vysoký mladý muž. „Jé, ahoj!“ „Ahoj!“ Objímám se s Petrem, jenž chtěl před pár lety sestavit knižní výbor z básní FDM. Paní Helísková odchází a Petr se diví, že jsem tu úplně sám. Ptá se, co tamten a tenhle. O Norbertovi a jeho norbertinu slyší poprvé. Protože už nejsem sám, vytahuju z báglu megafon a do svátečního poledne odříkávám tři sentence z oddílu krátkých próz Malé fontány: „Stále jsou stejné dávné zlořády…“, „Nejstarší a nejpůvodnější…“ a „Mrtvý živému nepřekáží…“

 

Petr mi pomohl vypnout sirénu, když jsem ji u odbočky k faře omylem spustil.

 

Na hřbitově jsem zapálil svíčku a četl jsem bez megafonu. Snažil jsem se soustředit a trému jsem neměl. Jednu báseň jsem nabídl Petrovi, a on to přijal.

 

Přecházíme k faře. Pan farář nás bere dovnitř. Sedíme ve vytopené zadní místnosti s výhledem na svahy nad Strašínem. Pan farář pochází z Moravy, ale je tu rád. Petr říká, že místní lidé jsou zachovalí, poctiví. O podvodném plánu zřídit ve Strašíně fotbalovou akademii pro kluky z Afriky pan farář ještě nic neslyšel. Ukázal nám novou polici, na kterou uložil knihy zbylé po FDM (Klub přátel poezie atp.). Kam asi se poděla ta farní knihovna, o níž básník spokojeně poznamenal, že obsahuje dokonce barokní tisky? A písemná pozůstalost básníkova? Časem uvidíme. Pan farář má smysl pro humor. V kostele nám ukázal dva nové zvony. Je to dar pro poutní mariánské místo od jakéhosi poustevníka. Loučíme se. Na trávníku před farou čtu do megafonu několik básní.

 

Cestou od kostela jsme se domluvili, kudy půjdeme do Vacova. Ukazujeme si jablka – červená, žlutá a zelená – ve větvích i kolem stromů na zemi. Říkám Petrovi, že to znám z dřívějších výprav do Strašína: někdy byla krajina už pod sněhem, a přece ta jablka zářila jako vánoční ozdoby. Petr postřehl, že na předsádce prvního svazku mám víc poznámek než ve druhém. Zeptal se mne, jestli se mi první svazek líbí víc než druhý. On má raději ten druhý. Odpověděl jsem, že první svazek jsem včera dočetl, ale druhý ještě ne. S tím souvisí rozdíl v počtu poznámek. Jaký dojem mám z nynější četby: poetika FDM byla až do padesátých let dekadentně symbolistická. Ozvaly se v ní i dotyky expresionismu, poetismu, s génia Františka Halase nebo Josefa Palivce? Ale osobitost jeho výrazových prostředků nabrala jakoby nenápadně na síle až během šedesátých let, a to snad i v korespondenci s uvolňující se společenskou a kulturní atmosférou.

 

Petr všechny cesty v regionu projel na kole, a proto je rád, že jdeme pěšky. V básních FDM si cení konkrétní, odpozorované motivy a děje ze zdejší krajiny, avšak náboženská témata ho nechytla. Dodal jsem, že FDM je taky básník rybníků, hladinových a hloubkových událostí, světelných a zrcadlících efektů. To souvisí s Jindřichovým Hradcem, resp. Českými Budějovicemi. V půli cesty lesem jsme zas recitovali. Jestli něco přednášíme špatně, nestačíme na to, nevadí, stromy na doslech jsme asi nepohoršili.

 

Poblíž Vacova mi Petr vysvětlil, že Janové Hanč a Zábrana jsou bolestíni, kdežto Ivan Diviš si to s těmi Čechy rozdal. Nevím, jestli Petr měl na mysli Ivana Diviše po roce 1968, nebo až po roce 1989. (Na čtvrt metru Divišových sbírek vydaných před rokem 1968 se Petrovo hodnocení nejspíš nijak nevztahovalo.)

 

Jabloně už bez listí, ale stále ještě s jablky jsou jako šípkové keře Bohuslava Reynka. Do odjezdu autobusu zbývalo půl hodiny, a tak jsem konečně sebral na mezi pár jablek na štrúdl. Nakonec jsme po soumraku stáli vedle sebe při proměňování v naplno rozsvíceném vacovském kostele.

 

 

5. 12. 2021

 

Pochod FDM 2022, náměty k úvaze.

 

a/ Termín: konec října 2022, nebo jindy?

 

b/ Trasa: z Vacova do Strašína, nebo z Černovic do Jindřichova Hradce?

 

c/ Cestou přespat v terénu, nebo pod střechou?

 

d/ Vedle básní číst i reflexe, vzpomínky atp.?

 

e/ Kdo se přidá k plánování, organizování? (Zapojit Karla S.?)

 

f/ Sepsat autory článků o FDM a jiné merthofily.

 

g/ Přípravu zahájit v lednu 2022, výsledky shrnout v červnu.

 

 

Autor zprávy je jedním z editorů dvojdílného souboru Sbírek básní Františka Daniela Mertha, který vyšel v Triádě. Psáno pro webovou stránku nakladatelství Triáda a pro revue Pandora.


zpět