Pavel Kolmačka získal Cenu Jaroslava Seiferta
Pavel Kolmačka se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta pro rok 2024 za román Canto ostinato (Listopad, prožitky blízké zimy) (2023) s přihlédnutím k jeho předchozí básnické a prozaické tvorbě, vydávané především v nakladatelství Triáda. Cena, již uděluje Nadace Charty 77, mu byla slavnostně předána v úterý 24. září tohoto roku.
Slavnostní řeč, z níž přinášíme úryvek, pronesl literární historik Jiří Zizler:
Dámy a pánové, vážení hosté, milá kulturní veřejnosti,
dovolte, abych vám představil laureáta letošní Ceny Jaroslava Seiferta.
Básník, prozaik a překladatel Pavel Kolmačka se narodil počátkem šedesátých let, prožil tedy své dětství a mládí v již odlehlých časech. Vystudoval vysokou školu, začal psát, rozhodl se pro život v plnosti a usebrání. Vydal pět básnických sbírek, dva romány a svazek celoročních záznamů. Stal se jedním z nejvýznamnějších spisovatelů současnosti.
„Možná se má náš svět rozsypat. Jde o to žít,“ říká v jednom rozhovoru. Z čeho se vůbec skládá náš někdy zdánlivě pevný, jindy zoufale vratký svět? Jsou to také nemocnice, pitevny, krematoria, ložnice, kuchyně a koupelny, železniční náspy, trafiky, hospody a tramvajové refýže. Tady všude se děje něco podstatného. Ve sbírce Moře se autor ptá po slyšení, které nás odkazuje i k neslyšnému a neslyšenému. Otázka slyšíš? znamená také rozumíš?, dokážeš se tomu otevřít? Jde o to naslouchat hlasu z nitra i hlasu zvenčí: nepřeslechnout jeho volání a smysl jeho sdělení. V románu Stopy za obzor hrdinu leká „možnost, že někdo zaslechne rozhodující volání a vůbec nic nepochopí“. Pro básníka je však někdy nejmocnější silou ticho, z něhož teprve vystupuje onen nepřeslechnutelný hlas. Hlas můžeme zaslechnout i v té nejvšednější všednosti, která je ale svým způsobem svatá (ostatně hlas věčnosti se tu prolíná s kvokáním slepic na dvorku), a proto je třeba k ní přistupovat s úctou a pokorou. Pavel Kolmačka je autor pokorný. Pokora je pouze jiné slovo pro vyšší poznání. Pokora však nevylučuje nesouhlas se zlem, s nástrahami naší reality mnohdy roztodivné a záludné. Vyšší poznání se vždy nějak vyjadřuje k současnosti, jakkoli může být i nadčasové.
[...]
(Jiří Zizler)
Celé laudatio je zveřejněno na Bubínku Revolveru: https://www.bubinekrevolveru.cz//laudatio-pri-udeleni-ceny-jaroslava-seiferta-pavlu-kolmackovi
Comments