Noviny, časopisy a knižní publikace jako cesta k poznání duchovního klimatu za tzv. Protektorátu

Jiří Brabec

Periodika a sborníky 1939–1945

Periodikům vydávaným během nacistické okupace Čech a Moravy se literární historik Jiří Brabec (nar. 1929) začal podrobněji věnovat v šedesátých letech 20. století, při práci na tzv. akademických Dějinách české literatury. „Musel jsem rozšířit excerpci literárních časopisů i na periodika, která s konkrétní literárněhistorickou prací zdánlivě nesouvisela. Například historie literární kritiky si vyžadovala systematický průzkum deníků i politických listů,“ říká v úvodu ke své knize Periodika a sborníky 1939–1945, kterou nyní vydává nakladatelství Triáda. – Akademické Dějiny české literatury byly připraveny k tisku v roce 1969, ale z politických důvodů už vyjít nesměly. Jiří Brabec patřil pak od počátku tzv. normalizace k badatelům, kteří nesměli už více působit ve svém oboru. Byl vyhozen ze zaměstnání z Československé akademie věd a nastoupil jako uvaděč v Realistickém (dnes Švandově) divadle a poté jako strážný loretánského areálu na Hradčanech. Odbornému výzkumu protektorátních novin a časopisů se však věnoval nadále. „Můj zájem o periodika, motivovaný literární historií, se postupně přesouval k poznávání specifické role různých periodik v duchovním kontextu Protektorátu.“ Čtení, vypisování a třídění poznatků z dobového tisku však probíhalo za nepředstavitelně ztížených podmínek. Jiří Brabec patřil mezi prvních 242 signatářů Charty 77, z práce v Loretě dostal výpověď a musel živil se jako noční hlídač, resp. topič. O okolnostech, v jakých se rodil jeho jedinečný plán, svědčí poděkování, jímž je opatřena právě vydávaná kniha: „Rád bych tuto knihu věnoval bývalým i současným pracovníkům knihovny časopisů Národního muzea v Zámečku (tj. v Místodržitelském letohrádku ve Stromovce). Byli přátelští a vstřícní i k těm badatelům, kterým oficiální instituce přístup do knihoven v době normalizace znemožňovaly.“ – Když se Jiří Brabec mohl po roce 1989 vrátit ke své původní profesi – přednášel dějiny literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (a podstatně přitom formoval odborný růst dvou generací bohemistů), psal studie, články a recenze atd. –, svůj průzkum neopouštěl, naopak ho prohluboval a doplňoval. Je to autor, který jen velice nerad svou práci pouští z ruky, neboť ví, že v duchovních disciplínách není nikdy nic definitivně hotové. – Knížka, kterou se nyní přesto podařilo dovést k tištěné podobě, představuje noviny, časopisy a knižní publikace. Jiří Brabec je v mimořádně sdělném stylu charakterizuje v jejich základním směřování, okruhu spolupracovníků a na příkladech nejvýraznějších příspěvků. Duchovní klima válečné doby skládají denní listy, periodika zaměřená k politice, zábavě, vědecké nebo náboženské osvětě či časopisy věnující se různým druhům umění. Vedle sborníků, antologií a almanachů domácích a exilových vydavatelů jsou představeny i počiny kolaborantské, oslavující okupační správu a šířící antisemitismus. Publikace je navíc opatřeny soupisy, které umožňují sledovat látku, podávanou v abecedně řazených monografických heslech, také dle data založení periodik i podle toho, kdy je nacistická správa zastavovala a likvidovala.