Nový překlad Deníku Anne Frankové vyjde v červnu 2019 – poprvé česky s názvem Zadní dům
Anne Franková si vedla deník v dopisech od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník.
Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala:
Milá Kitty,
včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka.
Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B).
Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocníci ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B.
Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, který pořídila Magda de Bruin Hüblová, se vrací k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Tento deník se stane součástí souborného vydání všech textů, které Anne napsala, tedy i verzí deníků, povídek, dopisů a záznamů o své četbě atd. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“
Od narození Anne uplyne 12. června 2019 již 90 let. Můžeme se jen dohadovat, v jakou bytost by dospěla, jakému by se věnovala povolání a co by se svým životem udělala, kdyby měla tu možnost. Zápisy z úkrytu v Zadním domu však nepřestávají přitahovat aktuálností a zralostí:
Je pro mě naprosto nemožné stavět všechno na základě smrti, hrůzy a zmatku. Vidím, jak se svět zvolna čím dál víc přetváří v pustinu, slyším, jak se blíží stále hlasitější hřmění, které zahubí i nás, soucítím s utrpením milionů lidí, a přesto, když se podívám na oblohu, říkám si, že se to všechno zase obrátí k lepšímu, že i tahle krutost pomine, že ve světovém řádu opět nastane klid a mír. Do té doby musím své představy udržovat v bezpečí a v suchu, v budoucích časech bude snad přece jen možné je provést!
(Sobota 15. července 1944)