V letech protektorátu byl Jiří Weil personou non grata, vystoupil pod pseudonymem nebo šifrou jen ojediněle, k soustavné publicistice se mohl vrátit až po konci druhé světové války a do roku 1948 pravidelně přispíval zejména do týdeníku Kulturní politika a měsíčníku Literární noviny (jejž spoluredigoval). Po kampani proti jeho románu Život s hvězdou (1949) a po vyloučení ze Svazu československých spisovatelů (1950) publikoval sporadicky stati, které souvisely s jeho prací ve Státním židovském muzeu v Praze, kde našel zaměstnanecký a zřejmě i lidský azyl.
 
Oproti prvnímu a druhému svazku publicistiky, jejichž stati tematizovaly takřka výhradně literaturu a kulturu Sovětského svazu, se autorův zájem rozšířil na písemnictví domácí a na překlady z dalších literatur. Reflexe sovětského písemnictví ovšem neustala ani po přerušení spolupráce s komunistickými tiskovinami (Rudé právo, Tvorba) a autor své pojetí revoluční literatury v zásadě neměnil.
 
Uspořádal, k vydání připravil, ediční poznámku a komentáře napsal Michael Špirit.
 
Spisy Jiřího Weila (1900–1959)
Řídí Michael Špirit
1 Reportáže a stati 1920–1933
2 Gogol a anglický román 18. století (1928)
3 Reportáže a stati 1933–1937
4 Moskva-hranice (1937)
5 Dřevěná lžíce (1938, 1992)
6 Makanna, otec divů (1945)
7 Povídky (Barvy, 1946, Mír, 1949)
8 Stati a reportáže 1938–1956
9 Život s hvězdou (1949)
10 Harfeník (1958)
11 Žalozpěv za 77 297 obětí (1958)
12 Na střeše je Mendelssohn (1960)
13 Paralipomena