Spas vychází z městské každodennosti sklonku tisíciletí s jejím slovníkem. Bezděčnou či hranou „románovost“ (pseudonarativnost, hranost) tohoto světa autor proměnil v přítomný román. Matoušek konfrontuje nitro hlavní postavy Síriusa Demka – svým bohatě profilovaným výrazem se vtiskává do čtenářovy paměti jako jedinečný typ – se současným světem. Sírius Demek strádá nemožností skutečného sblížení s druhými, o to víc, že se dokáže „s kterýmkoliv člověkem dokonale ztotožnit“, a protože nadevše touží po čistém uspořádání svých vztahů k druhým (Spas můžeme číst i jako exaktní kazuistiku lidské touhy), neváhá za druhého člověka vyslovit právě to, co on sám nedokáže artikulovat nebo to před sebou zamlčuje – málokterý přístup vede k osamělosti spolehlivěji. O postavách románu se vypravěč vyjadřuje hned na první straně: „věřím, že to jsou lidé, kteří žijí mezi námi“. Každá z těchto „všedních“ postav je v románu Spas ostře konturována. Tomu napomáhá i skutečnost, že autor se soustřeďuje na události nějak emblematické (např. cestování do zahraničí, třídní sraz, zahradní párty, návštěva divadelní premiéry, sázka, maturitní ples, pohřeb v krematoriu, rozptyl, manželská nevěra...), které však vyvolávají rozpaky a nejistoty. Jako by se teprve zde ukazovalo, co je soucit a lhostejnost, ošklivost a krása, dobro a zlo. Román tak nově zpřítomňuje některé nejstarší základní lidské otázky. Humornost a trapnost je v knize vyvažována utrpením a bezradností. Smích a pohrdání se může změnit v účast. Vyprávění se neodvíjí jako „story“ v “logicky uspořádané“ dějové posloupnosti. Jeho metoda by se asi nejpřiléhavěji dala popsat jako skládání puzzle, jehož jednotlivými dílky jsou niterná výpověď hlavní postavy a mluva jeho okolí. Výsledkem je precizně skloubená „rodinná sága“, ústrojně a účelně kloubící „chiliastickou utopii“ a ironizující grotesku (jakou známe na takové úrovni u Roberta Musila).
 
Ivan Matoušek (1948), spisovatel, výtvarník. Studium chemie na Přírodovědecké fakultě UK dokončil v roce 1971. Do roku 1986 pracoval v Ústavu fyzikální chemie ČSAV, poté ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii. V letech 2001–2007 byl zaměstnán v továrně Léčiva (Zentiva). V samizdatové Edici Expedice publikoval knihu povídek Mezi obrazy (1980; 2., přepracované vydání s názvem Mezi starými obrazy, Votobia 1999; 3. vyd. v souboru Povídky, 2020) a novelu Album (1987; 2. vydání Mladá fronta 1991). Dále vydal novelu Autobus a Andromeda (Kdo je kdo 1995), romány Nové lázně (původně samizdatově s názvem Novi, 1980; tiskem Mladá fronta 1992; francouzsky v překladu Eriky Abrams s názvem Neuf-les-Bains, Albin Michel 1994), Ego (Torst 1997), Spas (Triáda 2001), prózy Oslava (Edice Revolver Revue 2009; francouzsky v překladu E. Abrams s názvem La Célébration, Noir sur Blanc 2013), Adepti (Triáda 2009), Autor Quijota (Triáda 2014) a Ogangie (Triáda 2017) a soubor zápisů Jedna věta (Edice Revolver Revue 2010). Dvě básnické sbírky, Marie(samizdat 1982) a Poezie a serigrafie před koncem 80. let (samizdat 1990), vyšly podruhé souborně s názvem Poezie (Triáda 2000). Soubor Povídky (Triáda 2020) tvoří krátké prózy původně vydané s názvem Mezi starými obrazy a povídky z desátých let 21. století, shrnuté do oddílu Mezi novými obrazy. Záznam úplného znění románu Spas v přednesu I. Matouška na CD, doprovozený dokumentární publikací, vyšel s názvem Spas. Čtení ve Věži (Triáda 2019).
 
Na stránkách Triády též informace k autorově výstavě výtvarného díla v Paříži v květnu–červnu 2012.
 
Ohlasy
Vajchr, Marek: Matouškův špás Kritická Příloha Revolver Revue, 2003, č. 25, březen, s. 62–64. [Recenze.] Též v: Vajchr, Marek: Vyložené knihy, Praha, Společnost pro Revolver Revue (Edice RR; 24) 2007, s. 200–204. ■ Richterová, Sylvie: Místo domova, Brno, Host 2004, s. 191, 197 ■ Kotrla, Pavel: Na okraj jednoho vyprávění Rozhlas, 2002, č. 16, s. 14 ■ Burda, Alois: Ze čtenářského deníku Aloise Burdy Tvar, 2002, č. 2, s. 7 ■ Štolba, Jan: "Alespoň nám zůstalo ještě nějaké bílé místo" Host, 2002, č. 4, s. 9 ■ Schindler, Michal: Na spasení není nikdy (dost) pozdě Tvar, 2002, č. 6, 21. 3., s. 2 ■ Novotný, Vladimír: Románové nekonečno nebo román-potopa (o potopě) Tvar, 2002, č. 6, 21. 3., s. 2