Kniha dlouhá léta komunistickým režimem vězněného teologa, filosofa a publicisty (1921–1998), inspirovaná mj. Myšlenkami Blaise Pascala. Nejde o deník v pravém slova smyslu, zápisy sice narůstají v čase, ale jejich tématem není lineární každodennost všedního života. Edice obsahuje zápisy z let 1969–1975, v závěru je připojen text Tajemství otřásání (datovaný 1955–1960).
 
K vydání připravil Robert Krumphanzl.
 
Vladimír Neuwirth (12. srpna 1921 Komárov u Opavy – 22. května 1998 Opava), teolog, spisovatel, překladatel, kulturní historik a organizátor kulturního života. Studoval od roku 1932 reálné gymnázium v Opavě. Po obsazení Opavy nacisty v roce 1938 středoškolské studium dokončil roku 1940 v Ostravě-Přívoze. 1940–1941 studoval němčinu a německou literaturu na Ústavu moderních řečí v Praze. Od roku 1941 do konce války se živil jako učitel němčiny na pražských jazykových školách. V té době se sblížil mj. s pražskými dominikány, zvláště s P. M. Habáněm a jeho okruhem. Po válce studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě PU v Olomouci a po zrušení studia počátkem 50. let na filosofické fakultě taméž. V době studií založil v září 1947 společně s dalšími šesti mladými lidmi křesťanský sekulární institut Společenství s úmyslem podporovat duchovní a kulturní život zúčastněných, po Únoru 1948 se činnost Společenství dále rozvíjela v podmínkách utajení před komunistickou mocí. Od začátku padesátých let pracoval v dělnických či administrativních zaměstnáních. Jako vedoucí postava Společenství psal pro jeho potřeby vlastní texty, překládal, přednášel a vtiskoval mu ducha modlitby, solidarity i kulturní a vzdělanostní rozhled. V lednu 1961 byl pro tyto aktivity zatčen a odsouzen za údajnou velezradu ke 14 letům vězení. Většinu trestu si odpykal ve Valdicích, propuštěn byl počátkem dubna 1968. (Rehabilitován byl v roce 1991.) V létě 1968 odjel na Západ, nejprve do Vídně, kde se stal externím vědeckým pracovníkem Slavistického ústavu. Po sovětské okupaci se rozhodl do Československa nevrátit, usadil se v belgické Lovani, kde byl zaměstnán v Ústavu pro studium střední Evropy (Institut de recherches de l’Europe centrale). Později se přestěhoval do Frankfurtu n. M. Od ledna 1971 do svého odchodu do důchodu v roce 1986 byl zaměstnán jako kulturní a sociální pracovník při České katolické obci ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1972 založil společně s opatem A. Opaskem kulturní sdružení Opus bonum – na jeho aktivitách se významně podílel do roku 1977 – a roku 1982 spolu s A. Krchňákem sdružení Bibliotheca Cyrillo-Methodiana. Publikoval kulturně historické studie, eseje a články a medailony významných postav české kulturní a náboženské historie a současnosti v exilových a po roce 1989 i domácích časopisech. Významná byla jeho překladatelská a především přednášková činnost a pořádání výstav a sympozií. Samostatně vydal studii Víra a základy křesťanské kultury (1976) a svazek Apokalyptický deník (1976, 2. vyd. Triáda 1998, 3. vyd. tamtéž 2018). Po návratu do Opavy v roce 1992 uspořádal monografii Profesor Josef Vašica (1994). Z pozůstalosti byl vydán deníkový svazek Vcházení do Evropy (Triáda 1998).
 
Bibliografie Vladimíra Neuwirtha na ipsl.cz.
 
Ohlasy
Jandourek, Jan: Apokalyptický deník Vladimíra Neuwirtha Lidové noviny 11, 23. 5. 1998, č. 119, příl. Orientace, s. 30. [Recenze.] ■ Jandourek, Jan: Vladimír Neuwirth: Apokalyptický deník AD 9, 1998, č. 7, s. 43. [Recenze.] ■ Komárek, Karel: Žízeň po živém Bohu Host 15, 1999, č. 5, příl. Recenzní příloha, s. 1–2. [Recenze.] ■ Med, Jaroslav: Apokalyptik naší doby Literární noviny 9, 1998, č. 39, s. 7. [Recenze.] ■ Novotný, Vladimír: Deníky napsané ve světle evangelia Slovo 90, 1998, č. 171, 24. 7., s. 8. [Recenze.] ■ Sedláková, Lenka: „Texty-odlitky“ o úzkosti a tajemství Nové knihy 38, 1998, č. 36, s. 4. [Recenze.] ■ Schindler, Michal: Apoštol apokalyptického poselství Tvar 9, 1998, č. 13, s. 20–21. [Recenze.] ■ Vladimír Neuwirth: Apokalyptický deník Právo 1998, 2. 7., příloha Salon, č. 72, s. 2. [Upoutávka.]