Kniha vznikla jako pečlivě komponovaný výběr medailonů a črt věnovaných osobnostem či místům, k nimž autor má nebo měl bližší vztah, i drobnějších textů o jednotlivých obrazech či sochách, a textů příležitostných. Pro svůj vyhraněný, ale nikoli úzký pohled na výtvarné umění, pro schopnost rozpoznat živé hodnoty ve věcech nových i starých a v neposlední řadě pro autorův srozumitelný styl je knížka nenásilnou a laskavou pomůckou, jak vstoupit do světa výtvarného umění a lépe jej pochopit.
Uspořádal, k vydání připravil a slovo editora napsal Ondřej Tuček.
Mariana Alasseur, Jaroslav Bárta, Alois Beer, William Blake, Constantin Brancuşi, Radek Brož, Lucas Cranach st., Alén Diviš, Francisco Goya, El Greco, Alva Hajn, Václav Hollar, Antonín Hudeček, Jiří John, Alena Kučerová, Richard Lauda, Ivan Lutterer, Cyprián Majerník, Josef Mánes, Mikuláš Medek, Giorgio Morandi, Edvard Munch, Karel Nepraš, Pavel Nešleha, Jan Pasálek, Mojmír Preclík, Vojtěch Preissig, Odilon Redon, Bohuslav Reynek, František Ronovský, Georges Rouault, Vladimír Studený, Miloš Ševčík, Josef Šíma, Max Švabinský, František Tichý, Joža Uprka, Josef Váchal, Petr Veselý, Vojmír Vokolek, Alois Wachsman, Štěpán Zavřel, Jindřich Zeithamml či Jan Zrzavý – to jsou jen některá jména, o jejichž dílech V. Sokol píše.
Václav Sokol se narodil 18. 9. 1938 v Praze v rodině architekta a historičky umění. Vystudoval střední Výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze (1953–1958). V letech 1959–1967 byl zaměstnán jako knihovník v Památníku národního písemnictví, kde rovněž připravoval instalace výstav. Poté působil ve svobodném povolání. Od roku 1971 do roku 1990 pracoval ve Stavbách silnic a železnic postupně jako vedoucí propagace, grafik a vrátný. V roce 1978 podepsal prohlášení Charty 77. – Z jeho realizací jmenujme mj. keramický betlém do kostela v Ústí nad Orlicí (1966), deskový obraz do svatební síně v Rakovníku (1967), vyřezávaný betlém pro kostel v Odoleně Vodě (1989), osmnáct portrétů panovníků pro Muzeum mincí v Kutné Hoře (2000), obraz Hejno ptáků pro Dům s pečovatelskou službou ve Strakonicích (2003), vyřezávané žezlo pro Fakultu humanitních studií UK (2004) či dvanáct desek k evangeliu pro kapli Vzkříšení v Sedlci u Kutné Hory (2010). Od roku 1977 do současnosti měl řadu samostatných výstav po celé republice a v Českém centru v Paříži a v Kyjevě. V roce 2005 doplnil kresbami torzo Pražského oltáře Lucase Cranacha st. – Ilustroval knihy Jan Sokol: Poselství Ježíšovo (Česká katolická charita 1970), Hryhorij Skovoroda: Rozmluva o moudrosti (Vyšehrad 1983), Jan Sokol: Čtení z Bible (Vyšehrad 1996, 2014), Agnès de la Gorce: Chudý, který našel radost (Triáda 2015), Výbor z Komenského ORBIS PICTUS – Svět v obrazech pro nejmenší (Machart 2017). – V letech 1993–2017 se věnoval grafické úpravě čtrnáctideníku Architekt a knižních edic Divadelního ústavu a nakladatelství Triáda. – Od přelomu tisíciletí psal články o výtvarném umění do přílohy Katolického týdeníku Perspektivy, do Revolver Revue a bulletinu pražské vršovické farnosti Svatováclavská vinice.
Ohlasy
sul: Vychází působivá Výtvarná čítanka Václava Sokola, Deník, 14. 2. 2018, s. 10.
Poznámka
Kniha vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR a hlavního města Prahy.
