Tři svazky s publicistikou Jiřího Weila
Ve Spisech Jiřího Weila (1900–1959), prozaika, překladatele, literárního kritika a novináře, jsou publicistice vyhrazeny tři svazky. Přinášejí reportáže, články, recenze, přehledové články, glosy, polemiky, anketní odpovědi nebo zaslána a svým záběrem usilují postihnout veškeré polohy Weilova novinového působení. Stranou tohoto obsáhlého výboru ponechal editor Michael Špirit pouze texty, v nichž převažuje zřetel zpravodajský, referentský, a tvůrčí individualita se v nich neuplatňuje tak jako ve statích zařazených.
První svazek (SJW 1, vydán v roce 2021) představuje práce od autorových počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kam byl Weil v pověření Komunistické strany Československa vyslán, aby tam pracoval jako překladatel a lektor základních děl marxismu-leninismu.
Druhý svazek publicistiky (SJW 3, 2022) na to chronologicky navazuje a přináší autorovy reportáže a stati pro noviny a časopisy od léta 1933 do konce roku 1937, kdy vyšel román Moskva-hranice (SJW 4, 2021).
Třetí svazek (SJW 8, vyšel 2023) přináší články, recenze a reportáže z let 1938–1940 a 1945–1959. Časové rozpětí je sice delší než to, které představují oba předchozí svazky dohromady, ale autorových textů pro noviny a časopisy vzniklo v tomto období nesrovnatelně méně. Jako levicově orientovaný novinář a současně Žid byl Jiří Weil v letech tzv. Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) vystaven nacistické perzekuci, publikovat nesměl, žil v Praze jistou dobu ilegálně, a v posledních měsících okupace, kdy měl nastoupit do terezínského transportu, fingoval s pomocí přátel před protektorátními úřady dokonce svou sebevraždu. Po osvobození Československa v květnu 1945 se marně snažil navázat zpřetrhané vztahy s komunistickou stranou. Roztržku načalo na začátku roku 1935 vyloučení z KSČ, prohloubila ji kampaň vedená na jaře 1936 po VII. sjezdu strany proti tzv. úchylkám (Weilovo psaní bylo vnímáno jako jeden z jejich projevů) a na konci roku 1937 ji dokonalo vydání románu Moskva-hranice, jejž komunističtí recenzenti označili jako „lživý“, „kýčovitý“ a „zpátečnický“. Když pak KSČ v únoru 1948 získala v zemi veškerou politickou moc, byl Weil spolu se stovkami dalších autorů o publikační možnosti připraven. Veřejně vystupovat mohl až od poloviny padesátých let, a to převážně v periodikách židovských náboženských obcí, de facto jako součást svého zaměstnaneckého úvazku ve Státním židovském muzeu v Praze. Činnost muzea komunistická moc sice omezovala, ale zároveň ji při stálém dohledu připouštěla. Současně byl autor v období 1938–1959, které rozhodující měrou destruovaly dvě politické diktatury, poután především tvůrčími úkoly beletristickými, vůči nimž se novinářství a reflexe umění ocitaly na čím dál vedlejší koleji zájmu. Kromě prvních dvou románů vznikla ve čtyřicátých a padesátých letech veškerá autorova prozaická díla – včetně několika nedokončených nebo tiskem neuplatněných rukopisů –, která v rámci SJW představují sedm z třinácti svazků.
Tři publicistické svazky jsou – na rozdíl od autorovy šířeji známé beletristické tvorby – čitelné především jako historické dokumenty svědčící nejen o Weilově osobním světonázorovém směřování a zakotvení, ale i obecněji o dobovém proudu levicové revolučnosti, v němž se snoubila víra a touha po sociální spravedlnosti s dogmatickou účelovostí, jíž byly ideály prosazovány.
Editorovy Komentáře – v konfrontacích s Weilovými texty, ale i samy o sobě – představují neobyčejně poutavé čtení a nabízejí vhled do dlouhého období našich dějin.
U příležitosti vydání posledního z publicistických svazků jsme připravili cenově zvýhodněnou nabídku na zakoupení všech tří svazků.
Comments