Kniha soustřeďuje veškerou původní Franzovu tvorbu, vynikající uceleností a pronikavostí myšlení – eseje, kritiky, glosy a polemiky. Mezi nimi patří k nejvýznamnějším precizně argumentované texty o dílech Konstantina Biebla, Františka Gellnera, Vítězslava Nezvala, Jana Čepa a Jaroslava Durycha. Odeslaná korespondence, která je součástí svazku, zahrnuje dopisy z třicátých let, adresované přátelům Vlastimilu Vokolkovi, Janu Čepovi, Bohuslavu Reynkovi, Janu Zahradníčkovi, Františku Halasovi, Janu Hertlovi, i pozdější dopisy, jež psal Franz z totálního nasazení v Lipsku Cyrilu Merhoutovi a rodině.
Knihu doprovází obsáhlý doslov Miloše Doležala, bibliografe, komentáře a fotografická příloha.
 
Edici navrhl, sestavil a doslov napsal Miloš Doležal.
K vydání připravila Lucie Bartoňová.
 
Jan FRANZ (17. dubna 1910 v Jitkově u Chotěboře – 6. dubna 1946 v Havlíčkově Brodě), kritik a překladatel. Franz publikoval v krátkém časovém období mezi lety 1931 až 1935, kdy přispíval do časopisů Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku, Archy. V roce 1932 se podílel na vzniku revue Řád a polovinu prvního ročníku též spoluredigoval. Svá kritéria si tříbil především na francouzské literatuře, například Paulu Claudelovi nebo Georgesi Bernanosovi, jejichž texty též překládal.
 
Ohlasy
Kolařík, Karel: Literární odkaz Jana Franze Tvar, 2006, č. 6, 22. 3., s. 21 ■ Trávníček, Mojmír: Kritik velkého formátu HOST, 2007, roč. XXIII, č. 3, s. 77 ■ Malínek, Vojtěch: Jan Franz: Eseje, kritiky, dopisy (recenze) Česká literatura, 2010, č. 3, s. 381-385 ■