Dvě sbírky Wojciecha Bonowicze (Wiersze ludowe z roku 2001 a Echa, 2013) v jednom svazku jsou autorovým knižním debutem v češtině.
 
Auta a chleba
 
Promiň mi zítřejší večer. Budeme si hrát:
já zas budu mít ručičky. Ty budeš mít zase ruce.
Nikdo koho bys nepřepral. Nikdo koho bys nezkrotil
si netroufne do toho míchat. Vítejte ve světě síly!
A tak jak jsem slíbil: nic se nebude psát.
Budou primitivní lidé a primitivní nápady.
Kruhy a obdélníky. Děsný vřískot.
„Budeme si hrát.“ „Tak jo. Mám auta. A chleba.“
 
 
Sváteční odpoledne
 
Znovu vzpomínáme na Osvětim a naše šťastné louky
jak se chodilo na žáby potápky kde kdo bydlel
jak se jmenovali sousedé (Fariaszewští). Na procházkách
jsme trhali šťovík kopretiny rozkládali deku na břehu Soły
a kolem se z domů linul bezpečný kouř. Otec říká:
stále častěji se mi zdá že se vracím do Osvětimi
z Krakova a z různých jiných míst.
 
Z polštiny přeložil Jiří Červenka
 
Wojciech Bonowicz (10. 1. 1967 v Osvětimi) vystudoval polonistiku na Jagellonské univerzitě v Krakově. Působí jako redaktor krakovského nakladatelství Znak a spolupracuje s časopisem Tygodnik Powszechny. Debutoval sbírkou Volba většiny (Wybór większości, 1995; podruhé vyšla rozšířena o sbírku Básně z okolí [Wiersze z okolic] v roce 2007). Následovaly další sbírky: Velkoobchod ran (Hurtownia ran, 2000), Lidové básně (Wiersze ludowe, 2001; druhé vydání společně se sbírkou Hurtownia ran v roce 2007), Volné moře (Pełne morze, 2006), Polské znaky (Polskie znaki, 2010) a Ozvěny (Echa, 2013). Pro děti napsal knížku Pohádky Míši Fíši (Bajki Misia Fisia, 2012).
Bohatá je i Bonowiczova publicistická a vydavatelská činnost. Jeho biografická próza Tischner o knězi Józefu Tischnerovi byla v roce 2001 nominována na cenu Nike. Tischnerovy životní osudy zpracoval i v poněkud volnější formě v knize Klobouk na vodě (Kapelusz na wodzie, 2010) a výbor z myšlenek a úvah tohoto významného polského filosofa a teologa vydal pod titulem Tischnerova abeceda (Alfabet Tischnera, 2012). Spolu s Arturem Sporniakem se podílel na dvou knihách rozhovorů s benediktinem Leonem Knabitem – Schody do nebe (Schody do nieba, 1999) a Od začátku do konce (Od początku do końca, 2002). Sám pak vydal knihu rozhovorů s humanitární aktivistkou Janinou Ochojskou Nebe jsou ti druzí (Niebo to inni, 2000) a s knězem Tadeuszem Isakowiczem-Zaleským Můj ilegální život (Moje nielegalne życie, 2002). Obdržel několik prestižních polských literárních cen, v roce 2012 byl za svou kulturně-společenskou a vydavatelskou činnost vyznamenám Stříbrným křížem za zásluhy.