„Příběh, který tato kniha líčí a který nakonec vrcholí nebezpečným útěkem na skládacím člu­nu přes Černé moře, je pravdivý. Fakta uvedená v knize zastupují mnoho dalších skutečností svěd­čících o odporu k režimu Sjednocené socialistické strany Německa v Německé demokratic­ké republice. Tento odboj činí ze čtyřice­ti let existence NDR něco víc než pouhou frašku v německých dějinách a dodává tomuto období jistou důstoj­nost, byť tragickou.“
 
Již v šedesátých letech je Lipsko centrem odporu proti východoněmecké diktatuře. Student fyziky Harald Fritzsch uvažuje o útěku na Západ. Než však odejde, chce vládě ukázat, že demolicí kostela Paulinerkirche zašla příliš daleko. Spolu s kolegou ze studií Stefanem Welzkem vymyslí a úspěšně zorganizují spektakulární protestní akci. Následně se spolu vydávají na odvážnou cestu na skládacím kajaku přes Černé moře s cílem dostat se do Turecka a odsud na Západ. Harald Fritzsch, později světově proslulý fyzik, vypravuje napínavě a zároveň střízlivě tehdejší dramatické události a podává v působivé zkratce autentický obraz NDR na konci šedesátých let i tehdejšího světa za „železnou oponou“.
 
Přeložili Jan Fischer a Vladimír Petkevič. Autorkou fotografií je Karin Wieckhorstová, nákresy pořídil Rudolf Treumann a mapky nakreslila Jutta Winterová.
 
Harald Fritzsch (1943–2022), německý teoretický fyzik, jehož zásadní příspěvky k teorii kvarků, k formulaci a rozvoji kvantové chromodynamiky a ke sjednocení standardního modelu částic a interakcí významně a trvale ovlivnily obor teoretické fyziky. Je autorem řady odborných studií a popularizačních knih. Působil mimo jiné na Kalifornském tech­nologickém institutu (Caltech) v Pasadeně, v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě a na Univerzitě v Mnichově.
 
„Bylo osm minut po osmé. Upřeně jsem hleděl na pódium. Náhle se jako mávnutím kouzelného proutku sroloval velký žlutý transparent a během vteřiny tam visel před zraky více než dvou tisíc di­váků! Cítil jsem, jak sebou můj soused po pravici trhl. Byl tam – obrázek zbořeného univerzitního kostela s provokativním nápisem: ,Požadujeme obnovu!‘“
 
„Dnes si uvědomuji, že toto brzké rozhodnu­tí opustit NDR velice ovlivnilo můj osobní vývoj. Byl jsem občanem NDR takříkajíc na odvolání a začal jsem myslet svobodně, neovlivněný úvaha­mi o kariéře a vlivu a tlaku, jaký vyvíjel systém.“
 
„Vyprávěl jsem Lotharovi příběh, který jsem ne­dávno slyšel od přátel ze Cvikova. Dvojčata, sy­nové lékaře z Krušných hor, se pokusili utéct do Turecka z jedné bulharské vsi jižně od Achtopolu, těsně u turecké hranice, na gumovém člunu. Po­hraničníci člun odhalili infračerveným detektorem těsně před tím, než překročil hraniční čáru. Poté na něj stříleli granáty. Oba cestující byli usmrceni.
Tato událost nás varovala, že nemá smysl vy­rážet z nějakého místa na jihu Bulharska. Jakous takous šanci nabízel pouze sever; pohraniční za­řízení železné opony bylo nutné obeplout vel­kým obloukem po moři. Oblast Varny, dost da­leko na severu, nám pro případný útěk připadala jako dobrý výchozí bod.“
 
„Měli jsme s sebou plechovku, kte­rou Stefan vodu neustále nabíral a vyléval.
Bohužel to fungovalo jen chvíli. Vlny byly stále vyšší a do lodi se nyní dostávalo hodně vody. Ste­fan ji usilovně vyléval, ale bylo mi jasné, že to brzy nebude nic platné. Voda v kajaku neustále stoupa­la. Brzy budeme sedět zcela ve vodě a naše plavi­dlo se bude držet na hladině jen s pomocí vzdu­chových vaků v jeho přední a zadní části.
Zvýší-li se síla větru a tím i výška vln, bude to pro stabilitu člunu velmi nebezpečné. Tehdy jsem dostal spásný nápad. Odpojil jsem hadici od chla­dicího čerpadla motoru na vnější stěně a zavedl ji do kajaku. Motor nyní z něho odčerpával vodu. Hladina vody brzy klesla. Stefan s úlevou odložil plechovku, kterou předtím nabíral a vyléval vodu. Nebezpečí bylo prozatím zažehnáno.“
 
„,Doufejme, že se vaše sny brzy splní,‘ pozna­menal jsem. ,Jednoho dne to skončí a pak se ten­hle stát zhroutí jako domeček z karet. A já dou­fám, že to bude ještě v tomhle desetiletí.‘
,Pořád jsi ten nezdolný optimista jako ten­krát,‘ zareagovala Susanne. ,Bude to trvat ještě dlouho, celá desetiletí. Přestaň snít o budoucnos­ti. Jsi v Lipsku v roce George Orwella.‘
,Já jsem Orwellův pesimismus nikdy nesdílel. Znáš přece Camusův Mor. Jednoho dne mor ná­hle zmizel, od moře zavál nový vítr a město ožilo. A přesně to se stane. Domeček z karet se zhrou­tí a lidé se budou divit, proč se dokázal tak dlouho udržet. A samozřejmě pak se bude každý zaklínat, že s utlačovatelským systémem neměl nic společ­ného, že byl vlastně v opozici vůči režimu.‘
,Kéž bys měl pravdu, ale nevěřím tomu, ales­poň ne teď.‘“
 
Překlad vznikl s podporou Nadace Český literární fond a kniha vychází s podporou Česko-německého fondu budoucnosti.