Dlouho žádané druhé vydání básní Ivana Blatného z cyklu Pomocné školy Bixley je konečně tu!

Tisková zpráva nakladatelství Triáda (Praha, 23. 10. 2026)

Reprezentativní soubor Pomocná škola Bixley s více než třemi sty básnických textů Ivana Blatného z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století vychází po patnácti letech od prvního vydání v revidované podobě a doplněn o soupis básní dle názvů a incipitů.

Ivan Blatný (1919–1990), básník, člen pražské Skupiny 42, žil od roku 1948 v exilu ve Velké Británii. Do konce sedmdesátých let bylo z jeho exilové tvorby publikováno jen sporadicky a převládal názor, že v psaní ustal. Teprve v říjnu 1979 byla v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých v Torontu vydána sbírka Stará bydliště. Tato událost Ivana Blatného, sužovaného psychickými potížemi, povzbudila a v listopadu téhož roku sestavil básník, žijící tehdy v ústavu St. Clement’s Hospital ve východoanglickém městě Ipswich, sbírku Pomocná škola Bixley, jež byla ve srovnání se Starými bydlišti jazykově mnohem pestřejší a poeticky složitější a působila jako zjevení.

V básních z tohoto období je básnický proces posunut až na samu hranici sdělitelnosti a srozumitelnosti. Blatný opouštěl formální, strofickou i rýmovou kázeň, jimiž se vyznačovaly jeho předchozí sbírky. Oproti tomu uplatnil volný verš, básně vybudoval na principu široce pojaté montáže či koláže a na asociačně spontánním řetězovitém proudu evokací.

Sestavili jsme proto Rukověť pro začínající čtenáře Blatného Pomocné školy Bixley. Sestává z citací předních českých editorů, již se Blatného dílem detailně zabývali a kterým patří uznání a dík za péči o Blatného tvorbu:

„Leccos, co se v Blatného textech na první pohled zdá být spíše nahodilým produktem svérázně pracujícího mozku, vyjeví při vskutku chápajícím čtení skrytou logiku přímo železnou, zakládající se na obdivuhodně precizní, ničím nenarušené paměti“ (Antonín Brousek).

„Asociační řetězové reakce, z nichž se spontánně rodí Blatného texty, mají v sobě vůbec jen velmi málo nahodilého, ba právě naopak: jsou unášeny a poháněny skrytou hlubokou vnitřní logikou nepřetržité transformace všech motivů obsahových i jazykových“ (Antonín Brousek).

„Psaní je Blatnému daleko víc než účinným psychoterapeutickým prostředkem, je mu doslova vším: základem existence a smyslem života. Jenom když píše, také skutečně existuje“ (Antonín Brousek).

„Poprvé se tu v moderní době objevuje básník, který píše několika jazyky, především však česky a anglicky, a to tak podivně neobvykle, že v jedné básni třeba dvěma třemi jazyky“ (Zbyněk Hejda).

„Blatný není básníkem hloubek. Je nepředstavitelné, že by napsal meditaci typu Holanovy Noci s Hamletem. Je básníkem povrchu, kde všechno je stejně vysoko nebo stejně blízko“ (Zbyněk Hejda).

„Blatného angličtina okouší a doříkává, doceluje zkušenosti z Československa, zbavuje je závislosti na češtině, němčině a dalších ,předexilových‘ jazycích, a čeština ochotně a ráda souzní s těmi britskými“ (Antonín Petruželka).

*

Ivan Blatný: Pomocná škola Bixley. 1979, 1987, 2011. Uspořádal, k vydání připravil, poznámky, komentáře a soupis básní dle názvů a incipitů sestavil Antonín Petruželka. Graficky upravila Markéta Jelenová.

Kniha vyšla s finanční podporou Nadace Český literární fond a Nadace Jana Klimenta.

Podrobné informace jsou k dispozici na webové stránce. V případě dotazů a zájmu o recenzní výtisk se obracejte na Julii Štormovou (julie.stormova@i-triada.net; 212 242 046).