Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raïssy Maritainové: v eseji Smysl a jeho absence v poezii se věnuje otázce, co je básnický smysl a jakým způsobem je do něj integrován smysl logický (J. Maritain se o tento text bude opírat v pasážích věnovaných básnickému a logickému smyslu v knize Tvůrčí intuice v umění a poezii, 1953), esej Magie, poezie a mystika se, jak sám název napovídá, týká vztahu poezie a magie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse o vztahu poezie a mystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání a Zkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění a poezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla a poezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 s Maritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi a Maritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl je základem umělecké tvorby, podle Maritaina jde o zvláštní druh poznání, jehož cílem není poznat, ale tvořit. Toto poznání nelze vyjádřit v idejích a soudech, je to spíš zkušenost než poznání – zkušenost věcí v nás a nás v nich, a to zkušenost tvůrčí, protože se chce vyjádřit a je vyjádřitelná jen v díle. Toto poznání nepředchází tvůrčí činnost ani není jejím předpokladem, ale je hluboce v ní, soupodstatné s pohybem k dílu. Maritainova definice díla na základě básnického smyslu, intuice či inspirace, která se probouzí v kontaktu subjektivity umělce s věcmi, je dostatečně volná, pružná, aby se dala aplikovat na všechny oblasti umění, jak dokládá pozdější rozpracování této teorie v Tvůrčí intuici v umění a poezii. Klára Jirsová
 
Z francouzštiny přeložil a doslov napsal Karel Šprunk.
 
Francouzská básnířka a spisovatelka Raïssa Maritainová (1883–1960) se zabývala otázkami poezie a umění i jednotlivými tvůrčími výkony v důležité části svého esejistického díla. Její manžel filosof Jacques Maritain (1882–1973) sám nebyl básník, ale poezie a umění tvořily důležitou součást jeho života a jeho teorie umění patří k nejoriginálnějším částem jeho filosofického díla. Maritainovi se také přátelili s řadou vynikajících básníků, spisovatelů, malířů či hudebních skladatelů, o čemž podává svědectví Raïssa Maritainová v knize Velká přátelství (česky Praha, Triáda 2012).
 
Existuje jasnost, která pochází z neznalosti – pro člověka nevědomého, který nezná sám sebe, není nic tajemné – a také z neznalosti povahy poezie a úlohy slov v poezii. Slov se užívá způsobem vlastním próze, slouží jen jako prosté znaky idejí. A básník si myslí, že učinil poezii zadost, protože se řídil některými formálními pravidly veršování. Tak je tomu v poezii didaktické a v jistém neoklasicismu.
Existuje jasnost, která pochází z naivity, když je naivnost spojena s velkými dary imaginace a s prostými city. Tak je tomu především v poezii lidové. Jiný druh jasnosti pochází z velkého množství filosofických a náboženských idejí a z hloubky jejich osvojení, pokud je obojí spojeno s básnickým géniem. Nicméně, jak jsme už řekli, i bohatství tohoto filosofického a náboženského úsilí, i sama hojnost smyslu mohou zplodit nejasnost.
Konečně je nutno uznat, že jasnost až dosud charakterizuje veliké mistrovství, skvělé mistrovství, mistrovství Homérovo, Vergiliovo, Dantovo, Shakespearovo, Racinovo, Goethovo, Puškinovo, Baudelairovo... Básnický dar je v nich tak mocný, že se zmocňuje i toho nejvzdornějšího materiálu a činí ho tvárným, ať jde o jasné a přesné poznatky či o ty nejprozaičtější požadavky jazyka. U těchto „zlodějů ohně“ všechno plane a všechno nabývá formy, jakou žádá poezie. Jsou zde pospolu neslýchané objevy a poezie, světlo intuice i světlo rozumu. A tato poezie nás přesvědčuje, že tajemství slunce a zářivého dne není menší než tajemství temné noci.
Raïssa Maritainová
 
Poznámka
Kniha vychází s podporou Státního fondu kultury.