Úvahy trapistického mnicha o světle, skrývajícím se v temnotách těžkých životních situací, které každý z nás prožívá: „...člověka svírá temnota, když tu noc náhle ,zjasní‘. Nepřichází světlo, které by ji protrhlo, prozářilo a přimělo ji prchnout, jako když na obzoru nesměle vyjde slunce. Sama noc ,zahalí‘ zdrceného člověka světlem.“
 
Ztráta životního smyslu, zatmění našich vzájemných vztahů, pokažený vztah k sexualitě a tělu, soumrak stáří a nemoci, samota. Uprostřed každé z těchto nocí je možné objevit lidskou důstojnost, odhodlanost, odvahu a svobodu. Křesťanský život je zapuštěn v tomto paradoxu.
 
„Ti, kdo byli zraněni až do hloubi duše, si vyčítají právě to, že neměli sílu se vzepřít. Můžeme snad říct, že ji měli a nepoužili? Jsme schopni i s nimi sestoupit do propasti, místo abychom zůstali na jejím okraji? Musíme se učit vidět ve tmě. Po chvíli zvykání je oko schopné rozeznat obrysy ponořené do šera. Druzí prožívají noci, které jsou nám zpočátku cizí. Snaha pochopit, čím trpí, porozumět otázkám, které je trápí, nám umožní učinit s nimi pár krůčků směrem k pravdě a zneškodnit zlo. Neváhej: vstup do tajemství svých vlastních nocí a pak budeš schopen oslovit ty, kteří žijí ve tmě; vstup do temnoty, v níž žijí ti, s nimiž ses setkal, a lépe porozumíš smyslu svých vlastních nocí. Pokud neumíš soucítit, trpící neuslyší, co mu chceš říct. Otevřme sluch křiku těch, kterým jsme ublížili. My? Ano, každý z toho místa, kde se nachází.“
 
Z francouzského originálu Et la nuit devient lumière. La joie du Christ dans les ténèbres de nos vies (Perpignan/Paris, Artège 2022) přeložila Tereza Hodinová. 
 
 
Dom Samuel se narodil roku 1954 ve Francii, v rodině spřízněné se spisovatelem Henri Pourratem. Po letech rozsáhlé divadelní činnosti vstoupil v roce 1983 jako novic do trapistického kláštera v Notre-Dame de Sept-Fons, jehož novicmistrem byl v té době otec Mikuláš. V roce 1990 byl vysvěcen na kněze a posléze opatem Domem Patrikem jmenován klášterním převorem. V roce 2002 se stal jedním ze zakladatelů kláštera Panny Marie v Novém Dvoře v Plzeňské diecézi, od roku 2004 pak jeho převorem. V roce 2011, kdy byl novodvorský klášter povýšen na opatství, byl zvolen jeho opatem. – Česky vydal knihy Na ohnivém voze (Triáda 2008), Celým srdcem. Úvahy o budoucnosti křesťanství v našem světě (Triáda/KNA 2013), Tváří v tvář Bohu (Trapistky 2013) a Jako sžírající oheň. Rozprava mnicha o prokazování milosrdenství (Triáda 2017) a Synové světla v čase zkoušky. Rozprava mnicha o jednotě v protivenství (Triáda 2020). Uspořádal svazek otce Jeronýma a několika dalších autorů Apofthegmata 1983–1990 (Triáda 2015).